Počátkem roku 2008 začal platit nový zákon, který řeší některé situace, kdy dlužník není schopen plnit své dluhy podle původních dohod. Většina veřejnosti si vznik takového problému spojuje především s rychlou exekucí a exekutory, kteří postupně dlužníkovi odvedou veškerý majetek, který může být prodán a získané peníze rozdělí věřitelům. Někdy ale může být lepší, a to jak pro dlužníka, tak pro věřitele, aby se majetek dlužníka nerozbíjel a jeho dluhy byly uspokojovány společně a postupně. Pro tyto situace je zde insolvenční zákon.

Co si od insolvenčního zákona můžeme slibovat a co nikoliv?

Insolvenční zákon se ale nesnaží být všelékem na problémy mezi dlužníkem a věřitelem. Pouze formuluje možná právní řešení pro případy, kdy dlužník již nemá dostatek majetku na to, aby uhradil své dluhy, a protože má více věřitelů, nastal by mezi nimi pravděpodobně boj o to, kdo si ukořistí více („kdo dřív přijde, ten dřív bere“). Je-li majetek malý, mohlo by se logicky stát, že pohledávky jedněch věřitelů by byly uspokojeny zcela, jiných vůbec; proto je zde insolvenční zákon. Popsanou situaci totiž zákon řeší tak, že v podstatě zablokuje dlužníka i jeho majetek s tím, že všichni přihlášení věřitelé budou uspokojeni spravedlivě podle povahy jejich pohledávek. Za tím účelem pak zákon sleduje také další cíl, totiž udržet u podnikatelů jejich podnik v celku a v běhu, protože pokud běží a využívá všech svých částí, může být jeho hodnota vyšší, než pokud bychom ho rychle rozkouskovali. Jediné, co tak zákon vlastně chce, je uspokojit věřitele způsobem, který zohledňuje jejich postavení, a současně nutně neničit dlužníka a jeho možnosti další činnosti (podnikání).

Insolvenční zákon je pro věřitele velmi drahé řešení (náklady na správce, na znalce, na správu majetku apod.) a je vhodnější, aby se věřitelé vždy pokusili s dlužníkem a i spolu vzájemně dohodnout na mimoinsolvenčním řešení (smluvní ujednání apod.) – i proto zákon všechny zúčastněné motivuje ke kooperaci. Každý spor opětovně stojí peníze, a to zpravidla peníze věřitelů, protože dlužník má především dluhy.

Shrnuto: insolvenční zákon nabízí věřitelům a dlužníkovi možné a spravedlivé (a kolektivní) řešení dlužníkova úpadku a současně nabízí nepodnikatelům možnost projít procesem oddlužení a zajistit si tak pro budoucnost osvobození od zbytků dluhů.

Insolvenční rejstřík

Insolvenční zákon nabízí v nejširší možné míře informace o všech insolvenčních řízeních. Insolvenční rejstřík, který se stal novým informačním systémem veřejné správy, je spravován Ministerstvem spravedlnosti. Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný.

Ministerstvo spravedlnosti poskytuje také webovou službu, která umožňuje automaticky komunikovat a vyměňovat si přes Internet údaje z aplikace insolvenčního rejstříku s jinými aplikacemi. Údaje poskytované webovou službou jsou shodné s daty dostupnými při interaktivním prohlížení insolvenčního rejstříku. Tyto údaje jsou určeny pro strojové zpracování. Služba je koncipována jako veřejná a je zdarma poskytována na adrese: https://isir.justice.cz:8443/isir_ws/services/IsirPub001. Popis veřejného rozhraní najdete na adrese: https://isir.justice.cz:8443/isir_ws/services/IsirPub001?wsdl.

Insolvenční rejstřík poběží paralelně s registrem úpadců

Nový rejstřík navazuje na dosavadní registr úpadců, nenahrazuje ho však. Oba systémy tedy běží vedle sebe s tím, že řízení zahájená do 1.1.2008 budou evidovaná pouze ve starém registru úpadců (více informací o souběhu insolvenčních a konkursních řízení najdete na stránce „Souběh s konkursními řízeními“)

Účel insolvenčního rejstříku

• zdroj informací
• nástroj doručování většiny soudních rozhodnutí a jiných písemností
• veřejná a snadná dostupnost
• uživatelská přátelskost
• motivace k aktivnímu zapojení účastníků insolvenčního řízení
  • pravidelné sledování insolvenčního řízení
  • vyhledávání důležitých informací

Co v rejstříku najdete?

• veškerá rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení
• veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka (podání jsou s ohledem na ochranu osobních údajů v některých případech anonymizována)
• zákonem stanovené informace o insolvenčních správcích
• zákonem stanovené informace o dlužnících
• informace o hlavních řízeních probíhajících v členských státech EU

Co v rejstříku nenajdete?

• podání či jiné písemnosti, které podléhají utajení podle zvláštního právního předpisu
• řízení, která probíhají podle zákona o konkursu a vyrovnání, tzn. řízení zahájená do konce roku 2007 (ta bude možné dohledat v již existující Evidenci úpadců).

Nezapomeňte, že prostřednictvím insolvenčního rejstříku se také doručuje většina soudních rozhodnutí. Nespoléhejte tedy při doručování na obálku s pruhem.

Dlužník by měl jednat, váhání se nevyplácí

Dlužník je zákonem ekonomicky motivován (a ovšem také nucen sankcemi) k tomu, aby insolvenční návrh podal včas. Současně platí, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl o svém úpadku ve formě platební neschopnosti (nebo se při náležité pečlivosti dozvědět měl). Pokud tak dlužník neučiní, odpovídá věřitelům za škodu, kterou tím způsobí.

Insolvenční zákon posiluje postavení věřitelů

Insolvenční zákon výrazně posiluje postavení věřitelů a dává jim možnost prostřednictvím věřitelských orgánů ovlivňovat průběh řízení. Závisí proto i na aktivitě věřitelů a jejich postoji k řízení, jak rychlé a efektivní bude insolvenční řízení. Soud je především tím, kdo dbá, aby přitom byl respektován tzv. společný zájem věřitelů.

…zkuste se domluvit

Zákon vždy předpokládá možnost dohody. Insolvenční řízení je to nejdražší možné řešení a vždy je placeno z peněz věřitelů (z majetkové podstaty, která má být „rozdělena“ mezi věřitele. Je-li tedy možná jiná dohoda, udělejte ji (tzv. smluvní řešení).

Plné znění insolvenčního zákona je zde ke stažení.